Kostarika bývá označována středoamerickým Švýcarskem nebo také zahradou Střední Ameriky. Bývalá "banánová republika" se během více než stoletého vývoje v demokracii, neutralitě, bez vojenských převratů a s povětšinou moudrými a osvícenými politiky ve svém čele, vypracovala na vzorovou zemi regionu. V širokém okolí nejvyšší životní úroveň, bezpečí, klid, stabilita a především ochrana přírody, v níž Kostarika hraje jednu z vůdčích rolí na celém světě. Uvádí se, že podle počtu živočišných a rostlinných druhů na jednotku území nemá Kostarika na světě srovnání.

Kostarika (španělsky Costa Rica nebo plným názvem República de Costa Rica, český doslovný překlad Bohaté pobřeží) je republika ve Střední Americe. Sousedními státy jsou na severu Nikaragua (délka hranice 300 km[2]) a na jihu Panama (363 km[2]). Západní pobřeží Kostariky omývají vody Tichého oceánu, východní Karibské moře. Celková délka kostarického pobřeží je 1 466 km[2] (z toho 212 km na Karibiku a 1 254 km na Pacifiku). 
Historie
Poprvé bylo území Kostariky prozkoumáno španělskými conquistadory a objeviteli v raném 16. století, kolonizace se odehrála až v roce 1563. Po dobu španělské nadvlády byla Kostarika součástí guatemalského generálního kapitanátu. V první polovině 19. století byla Kostarika spolu s ostatními státy sjednocena v Unii středoamerických států, na které vyhlásila v roce 1821 a později v roce 1838 samostatnost
V prostředí politické nestability a nejistoty, či vojenských vlád a občanských válek ve středoamerickém regionu během 2. poloviny 20. století je Kostarika světlá výjimka demokratické vlády. Ze zákona je v zemi dáno, že každý občan (muž či žena) starší 18 let musí jít k volbám a jejich hlas skutečně rozhoduje, která strana bude vládnout. Demokratická vláda je u moci již od roku 1902 a jediná občanská válka proběhla roku 1948. Trvala pouhé dva měsíce a jejím důsledkem bylo rozpuštění armády, následované změnou ústavy, která roku 1949 zakázala vytvořit státu armádu.[4] Tato situace, kdy stát nemá stálou armádu, trvá dodnes.
Geografie
Páteří země jsou tři pohoří, která se táhnou souvisle od severozápadu k jihovýchodu celým územím státu; jsou to Cordillera de Guanacaste, Cordillera Central a Cordillera de Talamanca. Nejvyšší horou Kostariky je 3 820 metrů vysoká hora Chirripó v pohoří Cordillera de Talamanca. Pohoří tak oddělují od sebe dvě nížiny, které se nacházejí na severu a na západě. Ve střední části země je pánevní oblast zvaná Centrální údolí, kde žije většina obyvatelstva země. Větší část nížin v okolí oceánu je pokryta mokřinami a bažinami. Karibské pobřeží je poměrně málo členité, naopak pacifické pobřeží je tvořeno několika většími poloostrovy a zálivy – např. poloostrov Nicoya a stejnojmenný záliv Nicoya nebo poloostrov Osa. Území Kostariky je z 51% pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 37 % rozlohy státu. V roce 2010 existovalo 28 kostarických národních parků, které pokrývaly téměř 630 000 ha, což představuje více jak 12 % rozlohy státu. 
Hospodářství 
Kostarika se stala první středoamerickou zemí, která začala vyvážet do světa banány a kávy, což dodnes táhne kostarické hospodářství. Vhodnou situaci nastartovala osvícená vláda v 19. století, která nabídla bezplatně půdu všem, kteří se zavázali pěstovat kávu na vývoz, což paradoxně ve 20. století přineslo zemi stabilitu. Není zde stejná situace jako v okolních zemích, kde většinu půdy vlastní pár nejbohatších statkářů. V 80. letech 20. století však byla země zasažena ekonomickou krizí spojenou s poklesem světových cen kávy a banánu, kterou následovala vysoká inflace, jež ještě více podlomila hospodářství země. Vláda vyhlásila úsporný program v roce 1989, který však nepřinesl plánované výsledky, ale i přes to se hospodářství dostalo roku 1996 do 6% růstu. Bohužel pro Kostariku neměl tento výsledek dlouhého trvání a následoval opětovný útlum, který byl podpořen vysokými veřejnými výdaji. Kostarika je členem DR-CAFTA. Významné exportní výrobky jsou produkty strojního průmyslu (kancelářské stroje, čerpadla), zdravotnický materiál a medikamenty, banány, káva, tropické ovoce. Země má velká ložiska bauxitu, síry a rud železa, což zajišťuje zemi do budoucna pozitivní vyhlídky na opětovný ekonomický růst. V dnešních dnech probíhá na území Kostariky pouze těžba zlata a stříbra. Horský ráz krajiny vytváří příhodné podmínky pro tvorbu hydroelektráren. Země je dnes energeticky soběstačná. Horská krajina také láká turisty, kteří se začínají stávat důležitou složkou ekonomiky. Příjmy z turismu v roce 2009 představovaly 8,5% celkového státního HDP. 

Puerto Limón, obyčejně známý jako Limón (španělsky "citron"),  je hlavním městem a hlavním centrem provincie Limón, jakož i kantonu (hrabství) Limón v Kostarice. To má populaci asi 60.000 (včetně okolních měst), a je domovem multikulturní společnosti.  Puerto Limón obsahuje dva přístavní terminály, Limon a Moin, které umožňují přepravu kostarického vývozu, jakož i kotvení výletních lodí. Zdravotní péče je poskytována pro město od nemocnice Dr. Tony Facio Castra . 
Kryštof Kolumbus zde poprvé zakotvil v v roce 1502. Pobřeží Atlantského oceánu bylo nicméně  do velké míry neprobádané španělskými osadníky  až do 19. století.


Plavby proplouvájící tímto přístavem

Kontaktní formulář

Máte nějaký dotaz? Neváhejte nás kontaktovat, vše vám vysvětlíme a pomůžeme