Řím (civ)

Hlavní město, nacházející se ve strategické polovině italské holinky, které jakoby spojuje nebo také rozděluje tak odlišný sever od jihu. S předměstím v něm žije téměř 3 a půl milionů lidí. O stálý přírůstek se starají hlavně přistěhovalci vzhledem k tomu, že Italové jako národ mají jednu z nejnižších porodností v Evropě. Pokud se do Říma teprve chystáte, z nějakého neznámého důvodu stále váháte a dáte hodně na první dojem…tak to se Vám může přihodit něco, čemu se říká láska na první pohled. 

Možná je v tom i trochu symboliky… obrátíme-li název města ROMA, objeví se AMOR-bůh lásky. Řím, jinak také po právu nazývaný Věčným městem, Vás přivítá s otevřenou náručí, náručí ze které se Vám jen tak nepodaří a hlavně nechce vymanit. Odvážně se pustíte do labyrintu spletitých a pizzou provoněných uliček a budete si připadat jak v právě otevřené učebnici dějepisu. Každému se jistě vybaví majestátní a hrdé Colosseo či světově proslulá Fontána di Trevi.Stále se marně ptám, zda na její popularitě nese větší podíl krásná Anita Ekberg smáčející se v jejich vodách ve “Sladkém životě” (La dolce vita 1960) Federica Felliniho nebo snad pověra, že hodíš-li do fontány minci, tak se do Říma do roka vrátíš …ale asi to bude spíš díky nadpozemsky krásné Anitě. Ale Řím jsou také stále ucpané silnice, netolerantní a italsky temperamentní řidiči, každou skulinu vyplňující motocykly a skútry, město, které ignoruje jízdní řády a často také semafory. Přecházení silnic je silným zážitkem a říká se, že „v Římě existují jen dva druhy chodců – rychlí a mrtví“. Při přecházení se musíte vybavit značnou dávkou odvahy a možná i drzosti a musíte spoléhat na to, že když už do té silnice vkročíte, tak oni zastaví…a většinou tomu tak opravdu naštěstí je. Italští řidiči jsou od přírody vybaveni rychlými reflexy, takže počet těžkých nehod je mnohem nižší, než je běžné ve zbytku Evropy. Taková ta běžná drknutí italský řidič nepočítá. Město, které se topí pod hromadami odpadků (největším rájem krys je Campo di Fiori) a ještě se nenaučilo třídit odpad a v neposlední řadě město, které se společně s Milánem může “pyšnit” nejvyššími nájmy. Cena podnájmu za pouhý jeden pokoj v rozděleném bytě se často vyšplhá až nad 500 EUR. Tím se trochu omlouvá fakt, že mladí Italové tak rádi a tak dlouho zůstávají doma v péči své matky.

Koloseum (Colosseum) Symbol věčnosti, moci, ale také bolesti a utrpení, je jednou z nejvýraznějších a také nejznámějších antických památek. Jméno získalo podle kolosální sochy císaře Nerona (36 m vysoká), kterou vytvořil řecký sochař, jenž měl za vzor slavný Rhodoský kolos. I když se dvě třetiny stavby nezachovaly, působí zbytek stále velkolepým dojmem. Byl to určitě nejambicióznější projekt své doby. Pro orientaci uvedu několik základních údajů. Vespasianus ho dal v roce 72 po Kr. postavit se třemi patry. Za panování císaře Tita bylo v r. 80 slavnostně otevřeno. Na počest otevření se zde konaly stodenní zápasy-štvanice na zvěř. Bylo použito okolo 1000 gladiátorů a 5000 zvířat. Ve středověku se část zdí zřítila a ruiny pak sloužily šlechtě jako pevnost a kamenolom travertinových bloků. Venkovní část je z travertinu, vnitřní část tvoří tuf a cihly. Výška oválné stavby je 48 m. V Colosseu jsou částečně dochována všechna čtyři patra s dorskými, jonskými a korintskými sloupy a polosloupy. Čtvrté patro je tvořeno korintskými pilíři. Odhaduje se, že v Colosseu zahynulo celkem asi 400 000 lidí. O zákaz této “krvavé” zábavy se zasloužil poustevník Telemachose, jenž skočil do arény mezi gladiátory s výkřikem “Zanechte vraždění”. Byl ubit, ale císař Honorius gladiátorské hry r. 404 zakázal. Kapacita amfiteátru byla asi 50 000 diváků (počty se rozcházejí) Za veřejné hry diváci neplatili, ale potřebovali žetony, na nichž byla čísla sedadel. Arénu od diváků oddělovala železná síť. Díky složitým mechanismům bylo možno nad diváky natáhnout lněnou a hedvábnou plachtu. Roku 1750 vyhlásil papež Benedikt XIV Colosseum za posvátné místo. Navštívit jednotlivá fóra (Caesarovo, Trajanovo,Nervovo, Augustovo), Constantinův oblouk, sloupy a oblouky doporučuji s podrobným baedekrem v ruce. Před Colosseem je možné se nechat vyfotit s některou z historických postav. Samozřejmě za peníze.

Kapitolské náměstí - Piazza del Campidoglio  Kapitol (Campidoglio, 50 m), nejnižší, ale historicky nejvýznamnější z římských pahorků byl náboženským centrem už v dobách starého Říma. Nejprve musíte vystoupat po širokém renesančním schodišti, které je dílem samotného Michelangela (okolo roku 1547). Nad schodištěm se nachází kopie antické bronzové jezdecké sochy císaře Marka Aurelia. Pozornost si zaslouží také dekorativní dlažba. Podle Michelangelových plánů vzniklo muzeum, jež je považováno za jedno z nejkrásnějších staveb renesanční architektury. A v paláci konzervátorů (Palazzo dei Conservatori) je umístěna část sbírek Kapitolského muzea (Museo Capitolino). V Palazzo Cafferelli je Museo Nuovo, v němž je umístěno antické sochařství s velmi vzácnými kopiemi řeckých soch, sarkofágů a pohřebních uren. Je mezi nimi i známá Venuše Kapitolská (římská kopie helénistického originálu z 2. pol. 5. stol. př. n. l.), Amor a Psyché, Opilý Faun z černého mramoru, Opilá stařena a Chlapec s husou. Ještě než se rozhodnete sejít k vyhlídce, zastavte se u Kapitolské vlčice, symbolu Říma (pochází z 5. stol. př. n. l.) A hned naproti se můžete osvěžit výbornou římskou vodou. Určitě stojí za to vystoupat další schodiště (dřív se schody zdolávaly po kolenou) ke kostelu v románsko gotickém slohu, stojícího na základech starokřesťanské baziliky ze 4. - 5. století, Santa Maria in Aracoeli.

Santa Maria in Aracoeli  Pozlacený strop (z 16. stol.), cenná podlaha (ze 13. století), 22 antických sloupů a dřevoryt Jezulátka, ho řadí k nejkrásnějším římským kostelům. Asi nejpůsobivější pohled na ruiny Fora Romana a na Palatino, jakoby ozdobené piniemi, je z vyhlídky u Palazzo dei Senatori s průčelím z roku 1598 (dnes sídlo římského starosty a městské rady) a Palazzo degli Conservatori

Forum Romanum Nejstarší část Říma, nesoucí stopy významných historických etap, se nachází mezi pahorky Palatinem, Kapitolem a Esquilinem. V minulosti bylo toto místo bažinou a později bylo meliorováno velmi moderním systémem kanalizace, která odváděla vodu do Tiberu. S příchodem křesťanů se Forum Romanum stalo náboženským místem pro první křesťany, kteří tu budovali kostely. Forum Romanum se stalo svědkem mnoha významných projevů neméně významných řečníků. Slavný Antonius tu pronáše smuteční projev po zavraždění Caesara, rovněž Cicerovy projevy se zapsaly do srdcí římského lidu. Caesar, Augustus a další jeho následníci tu nechali postavit nové reprezentační budovy, památné oblouky a sochy. Stavebním materiálem byl mramor, pozlacený kov a opracované kameny. Od 6. stol začalo Forum postupně upadat, měnilo se v pastviny dobytka a sloupy a opracované kameny se začaly požívat jako materiál ke stavbě jiných budov. Archeologický výzkum započatý v 19. století trvá dodnes. Dominantu tvoří zachovalé vítězné oblouky propojené původní římskou silnicí z černé žuly.

Fontana di Trevi  Úžasné umělecké dílo s nádherným barokním sousoším, vytesaným z mramoru, které představuje boha moří Oceána stojícího na velké mušli tažené mořskými koňmi, patří k nejznámějším symbolům Říma. Hlavním stavitelem byl Niccola Salvi, ale svůj podíl tu zanechal také opět Bernini. Fontána byla dokončena v roce 1762. Dvacet metrů široká a šestadvacet metrů dlouhá fontána, kde voda jakoby přetéká přes pobřežní krajinu, je úchvatným dílem. Celé scéně vévodí vysoký oblouk di Trionfo zvaný „Království oceánů“. Kdysi tady vedl akvadukt, který zásoboval celý Řím. Fontánu zpopularizoval Felliniho film La Dolce vita s legendární Anitou Ekberg. A každý, kdo se chce do Říma vrátit, hodí pravou rukou přes pravé rameno minci do fontány. Španělské schody (Piazza di Spagna)Kdo by je neznal alespoň z filmů nebo jako kulisu k módním přehlídkám! Z tohoto mimořádného místa dýchá jižanská atmosféra, kterou podtrhuje i přítomnost vzrostlých palem. Chviličku posedět na schodech a kochat se je skoro povinností každého turisty. Chtělo by to ale přivstat si a vychutnávat si tu atmosféru bez davů. Uprostřed náměstí je fontána La Barcaccia z roku 1629 od Berniniho. Má příznačný tvar bárky. Odtud vedou široké barokní schody k impozantnímu dvouvěžovému francouzskému kostelu Trinita dei Monti. Uprostřed se tyčí obelisk (Obelissco Sallustiano), který sem byl přemístěn ze slavných Sallustiánských zahrad.

Orientační ceny vstupného - přehled : Vatikán - vyhlídka (kopule chrámu Sv. Petra) 6,50 EUR - vatikánská muzea vč. Sixtinské kaple 16,00 EUR Řím   - vstupné Koloseum a Palatin 12,00 EUR - Národní muzeum 10,00 EUR - jízdenka v Římě / jednosměrná 1,00 EUR Ostia Antica - areál 7,00 EUR Cerveteri - hrobky 7,00 EUR Tivoli - zahrady vily d´Este 8,00 EUR - Hadriánova vila 8,00 EUR Návštěva objektů dle časových možností - změna programu vyhrazena Orientační ceny v Itálii:         pohlednice od 0,40 EUR káva, capuccino od 1,50 EUR známka do ČR               0,68 EUR rychlé občerstvení od 2,50 EUR pečivo, chleba od 1,50 EUR coca-cola, pivo od 2,50 EUR publikace (knížka) od 4,50 EUR těstoviny (např. špagety) od 4,50 EUR suvenýry (drobnosti) od 6,00 EUR oběd, večeře od 9,50 EUR

Koloseum dominuje svému okolí dodnes. Nachází se v centru Říma na východním konci Via dei Fori Imperiali. Je nedaleko hlavního nádraží, je dosažitelné i metrem a má svou vlastní stanici, Colosseo. Amfiteátr je římským vynálezem. Sestával z arény s elipsovitým půdorysem, obklopeným řadami sedadel uspořádaných do poschodí, z nichž mohlo v bezpečí sledovat předváděné zápasy velké množství diváků. Bojovali tu gladiátoři a defilovala tu exotická zvířata, která se později před očima žasnoucího davu vzájemně povraždila a pozabíjela. Řím měl několik amfiteátrů už před stavbou Kolosea, ale po velkém požáru v roce 64 po Kr. bylo zapotřebí nového. Vespasianus, který byl císařem od roku 69 po Kr., nařídil stavbu prostorného amfiteátru, který měl nést jeho jméno a velikostí a krásou předčit všechny ostatní. Stal se známým jako Flaviův amfiteátr (Amphiteatrum Flavium) a byl zřízen na dně umělého jezera. Jezero patřilo k nákladnému komplexu Zlatého domu (Domus Aurea), který vybudoval jeho předchůdce Nero. Volba tohoto místa byla, pokud jde o stavebně technickou stránku chytrá a symbolizovala konec jednoho dekadentního stavebního období. Vespasianus stejně jako Nero nastínil stavební program ve velkém stylu, ale učinil to v zájmu veřejnosti, nikoli z čistě soukromé touhy po požitcích. Je ironií, že se Nero mohl i posmrtně pomstít za Vespasianovo přejmenování: od 8. století je Flaviův amfiteátr známý jako Koloseum. Předpokládá se, že toto označení je odvozené od kolosální Neronovy sochy, která stála v bezprostřední blízkosti. (Vespasianus ji nechtěl zničit, ale dal vyměnit hlavu a přejmenoval sochu po Apollónovi.) 

Koloseum měří po obvodu téměř 500 metrů, je vysoké 48,5 metrů a sestává z travertinu, tufu a cihel. V roce 80 po Kr. je zasvětil Vespasianův následník Titus ceremoniálem, při němž bylo předvedeno na 5 000 divokých zvířat. Avšak ani v té době nebylo dílo ještě dokončeno. Poslední horní divácká tribuna byla přistavěna teprve za dalšího císaře, 

Domitiana.      Stavba je konstruována mnohovrstevně. Její architektura ukazuje, jak geniálně šlo ovládat pohyb velkých mas lidí. V amfiteátru bylo místo asi pro 50 000 lidí, a přesto systém schodišť a koridorů zajišťoval hladký přístup k sedadlům i odchod.      Avšak ještě důležitější byla pečlivá organizace traktu, kde byla zvířata. Architekti Kolosea zkonstruovali s velkou zručností systém chodeb a výtahů, který směroval rozdivočelá zvířata z klecí pod jevištěm přímo do arény. Řadu součástí této struktury  si lze prohlédnout ještě dnes stejně jako sokly a krakorce ve čtvrtém, nejvyšším poschodí. Tyto kameny kdysi držely stožáry, které umožňovaly napnout přes arénu amfiteátru obrovskou stanovou střechu. Chytře vymyšlené uspořádání plachet, kladkostrojů a lan obsluhovali námořníci.      Díky této pokročilé technice a účinnému nasměrování mas lidí je Koloseum považováno za stavbu, která daleko předčila svou dobu. Dokonce i konstrukční metoda se dnes jeví jako překvapivě moderní a nikoli nepodobná metodě, která se používá  ve 20. století u ocelových konstrukcí mrakodrapů. Skoro 2000 let po otevření Kolosea je ještě pořád považujeme za vynikající příklad římského stavitelského umění.      V 18. a 19. století se pokládalo za zajímavé a vzrušující pozorovat Koloseum v noci. Budova byla v té době už rozpadlá a bujely na ní rostliny, což trvalo až do poloviny 19. století. 

Muž proti zvířeti a muž proti muži      V Římě ve Villa Borghese jsou mozaiky ukazující zápasnické scény z arény. Býci, jeleni, lvi, a dokonce i pštrosi se považovali  za vhodné bestiariovy protivníky. Slovem bestiarius se označoval muž, který nebyl nepodobný matadorovi. (Některé  ze zachovaných římských amfiteátrů se i v současné době ještě používají pro býčí zápasy). Zdá se, že fascinace Římanů exotickými zvířaty pochází z doby, kdy byli ve městě ještě ukazováni sloni z Kartága jako vítězné trofeje, dlouho předtím, než bylo postaveno Koloseum. Stejně dlouhou tradici měly zápasy gladiátorů. Předpokládá se, že byly převzaty z etruských pohřebních ceremoniálů. Gladiátorské zápasy byly často profesionální záležitostí trénovaných a rovnocenných protivníků, někdy však  i tragickým představením, k němuž byli nuceni zajatci proti své vůli.  Křesťané a lvi      Koloseum, které v roce 1312 přešlo do církevního vlastnictví, bylo roku 1744 vysvěceno na paměť křesťanů, kteří tu údajně umírali pro svou víru před rozběsněnými zástupy Římanů. Dlouho bylo Koloseum uváděno do spojitosti s pronásledováním prvních křesťanů (příkladem toho je drama George Bernarda Shawa "Androkles a lev"). Existuje však jen málo náznaků,  že tu skutečně taková souvislost je. Přesto dodnes stojí v aréně kříž. 

Forum Romanum bylo v dobách antického Říma centrem všeho dění. Nacházelo se zde mnoho státních budov (bazilik), chrámů, vítězných oblouků, ale také míst, kde dostávali prostor ke svému projevu řečníci a politici. V současně době naleznete na Foru Romanu jen ruiny památek, pocházejících z doby starověkého Říma. Forum se rozkládá mezi pahorky Kapitol a Palatin. Celým Forem Romanem také prochází hlavní římská cesta Via Sacra, spojující pahorek Kapitol s Koloseem.HistoriePůvodně se na místě dnešního Fora Romana rozkládala bažina, která byla v 6. století př. n. l. za vlády římského krále Tarquinia Prisca vysušena pomocí etruského kanalizačního systému Cloaca maxima.„ Zde, kde se nyní nacházejí trhy, byly dříve močály, otvory naplněné vodou, když v Tibeře stoupla hladina. To je Lacus Curtius, kde nyní stojí v suchu oltář: Nyní pevná země, kde bylo dříve jezero. Kde nyní doprovází Velabrum slavnostní průvod k cirku, byl dříve vidět jen vrbový porost a rákos. “  První stavby se na nově vzniklém náměstí začaly postupně objevovat již od 2. století př. n. l., avšak největší rozkvět zažilo Forum za vlády Julia Caesara. Sláva Fora Romana skončila společně se Západořímskou říší a od té doby chrámy, které nebyly přeměněny na křesťanské kostely, jen pustly. Zkázu dokonaly mnohé barbarské nájezdy a koneckonců také samotní Římané, kteří po staletí brali z honosných staveb vzácný mramor a používali jej na novostavby. Časem ruiny chrámů zarostly trávou a planina se stala útočištěm pro pasoucí se kozy. Znovuobjevení se dočkalo Forum na konci 18. století, kdy se zde konaly pokusné vykopávky.  Do velkých systematických vykopávek se pustil italský archeolog Carlo Fea na přelomu 18. a 19. století a již v roce 1803 se mu podařilo objevit pozůstatky mohutného Oblouku Septimia Severa. V průběhu 19. století se na místo sjíždělo mnoho archeologů  a postupně byly odkrývány zbytky chrámů a bazilik. Velké archeologické práce byly zakončeny na počátku 20. století a díky nim zde můžete vidět alespoň zlomek z antické krásy Fora Romana.

Památník Viktora Emanuela II Tato monumentální novoklasická stavba z bílého brescijského vápence je největším památníkem v Itálii (délka 135m, šířka 130m, výška 70m). Má symbolizovat znovusjednocení Itálie. Italové ho trochu posměšně nazývají „psací stroj“(La machina da scrivere). Nad hrobem neznámého vojína stojí z pozlaceného bronzu 12 m vysoká jezdecká socha krále Viktora Emanuela II, prvního krále sjednocené Itálie. Z vyhlídkového ochozu je antický Řím jako na dlani.  Obrovská stavba, jež na první pohled okouzlí svou bílou barvou, kterou jí dodává bílý brescijský vápenec. Pomník symbolizuje znovusjednocení Itálie. Byl postaven na počest krále Viktora Emanuela, který byl prvním králem znovusjednocené Itálie. Dominantu památníku tvoří bronzová socha Viktora Emanuela II. na koni. Vstup je zdarma

Fontána di Trevi  římská fontána vybudovaná v letech 1732 až 1762 podle návrhu Nicola Salvi v pozdně barokním stylu s přechodem ke klasicizmu. Voda do fontány přitéká z větší části podzemím kanálem Aqua Virgo, který nechal vybudovat Marcus Vipsanius Agrippa v roce  19 př. n. l. Kanál zásoboval vodou Agrippovy lázně na Campus Martius, nedaleko Pantheonu. Je zvykem, že lidé do fontány hází mince, aby se jim splnilo jejich přání. Vývoj před vybudováním dnešní fontány - Ve 14. století napájely tři výstupy, kterými akvadukt končil, fontány v okolí Via del Corso. Název Trevi pro městskou část a pro fontánu se pravděpodobně odvíjí od vyústění akvaduktu nebo od křížení tří silnic (italsky: tre vie), které jsou v blízkosti. Roku 1453 nechal papež Mikuláš V., po provedené rekonstrukci akvaduktu, vytvořit nové vyústění. Leon Battista Alberti vybudoval fasádu s nápisem a papežským erbem, kde byla tři vyústění, ze kterých tryskala voda. Papež Pius IV. zorganizoval  v letech 1561 až 1570 zásadní sanační práce na kanálu od pramene až po město.

Řím - náměstí Piazza Navona Nejkrásnější římské náměstí musí shlédnout každý, kdo chce poznat Řím a jeho život v té nejlákavější podobě. Fotnána dei Fiumi je vrcholným dílem Berniniho. Znázorňuje mimo jiné čtyři, tehdy známé kontinenty a čtyři rajské řeky. Impozantně působí obnovený palác a kostel Sant´ Agnese in Agone, který nechal obnovit papež Inocenc X. Legenda vypráví, že Rio de la Plata zvedá ruku, aby zabránila zřícení konstrukce, a socha mučednice Agnes s rukou na prsou ujišťuje, že se tak nikdy nestane. Nejkrásnějším a také nejrušnějším římským náměstím je Piazza Navona, které má tvar široké elipsy a kopíruje půdorys původního stadionu Circus Agonalis, který zde kdysi stával. Náměstí se stalo velkým turistickým lákadlem, návštěvníci sem přicházejí ve dne i v noci. Stadion byl slavnostně otevřen v roce 86 císařem Domiciánem a mohl tehdy pojmout až 30 tisíc diváků. Samotné náměstí prošlo největšími změnami v roce 1644, kdy papež Inocenc X. zahájil rozsáhlý program barokizace města. Mezi nejdůležitější památky na náměstí pocházející z té doby patří dvě nádherné fontány od sochaře Berniniho. Na jižním konci náměstí je to Fontana del Moro (Maurova fontána) a uprostřed stojí Fontana dei Fiumi (Fontána řek). Tato fontána má čtvercový půdorys a znázorňuje čtyři řeky, jako symboly čtyř tehdy známých kontinentů. Na každém jejím rohu je socha muže, která znázorňuje jednotlivé řeky. Nil zastupuje Afriku, Ganga Asii, Dunaj Evropu a řeka Rio della Plata Ameriku. Na Piazza Navona se  v severní části nachází ještě jedna menší fontána - Neptunova kašna, od sochaře Giacoma della Porty. Krásnou památkou  je kostel svaté Anežky stojící na západní straně náměstí. Byl vystavěn na místě, kde mučednickou smrtí přišla o život svatá Anežka. Tato tehdy jen třináctiletá dívka byla zabita proto, že se nechtěla vdát za pohana. Kostel se pyšní prohloubenou fasádou z roku 1653, která je dílem velkého Berniniho rivala, Francesca Borrominiho. V sousedství kostela se nachází jeden z mnoha paláců Inocence X., rozlehlý Palazzo Pamphilj s 1000 místnostmi. V části tohoto paláce je umístěna soukromá umělecká sbírka rodiny Pamphilj, která patřila k nejvýznamnějším patricijským rodinám ve středověkém Římě. Papež Inocenc X. byl významným členem této rodiny, proto je v paláci vystaven jeho slavný portrét z roku 1650, který namaloval Diego Velázquez. Malíř v obraze krásně vystihl papežovu podezřívavost a prostoduchou povahu. Papež si pak malíři ztěžoval, že je obraz až příliš pravdivý. Náměstí Piazza Navona je dnes oblíbeným místem pouličních umělců, malířů a hudebníků. Kromě umělců jsou zde také k vidění lidé předvádějící živé sochy, které se vám za drobný úplatek pohnou. V podvečerních hodinách náměstí ožívá a turisté tak mají jedinečnou příležitost zažít typický italský večer.

Andělský hrad – Řím Stavba známá dnes jako Andělský hrad (Castel Sant'Angelo) byla postavena roku 139 n. l. a původně sloužila jako hrobka  pro císaře Hadriána a jeho rodinu, odtud i název Hadriánovo mauzoleum. V příštích staletích byly v hrobce uloženy i urny jiných římských císařů, mezi nimiž nalezneme Marca Aurelia, Commoda a císaře vojevůdce Caracallu. Císař Hadrián taktéž nechal postavit most přes řeku Tiberu, který je dodnes hlavní přístupovoun cestou k Andělskému hradu. V roce 401 byla hrobka přeměnena na vojenskou pevnost a během tohoto období se také ztratila většina původní sochařské a jiné umělecké výzdoby budovy. Podle historiků však byla z budovy zachráněna obrovská bronzová urna s popelem císaře Hadriána a později v období renesance byla přetavena na křtitelnici v chrámu svatého Petra ve Vatikánu. Svůj název získal Andělský hrad podle legendy, která říká, že po skončení moru v roce 590 se na vrcholku stavby zjevil archanděl Michael a mávajíc plamenným mečem, dával obyvatelům Říma znamení, že nemoc z města vymizela. Na památku této události nechal papež Lev X. umístit v roce 1536 mramorovou sochu anděla na nejvyšší bod stavby a také mauzoleum přejmenoval na Andělský hrad. Socha byla roku 1753 nahrazena bronzovou a původní mramorovou sochu je možné si prohlédnout v interiéru hradu.Papežové Andělský hrad využívali již od 14. století a to především jako své útočiště, kde se mohli schovat před svými nepřáteli. Popřípadě jako vězení pro svoje odpůrce a kacíře jako byl například astronom Giordano Bruno. Castel Sant'Angelo je s Vatikánem spojený tzv. Passetto di Borgo což je 800 metrů dlouhá úniková cesta vystavěna speciálně pro papeže. Únikový koridor je vede netradičně po vrcholu dlouhé zdi a část této cesty je zpřístupněna veřejnosti. Na počátku 20. století přestal Andělský hrad plnit svou ochrannou funkci a začal se využívat jako muzeum historie města Řím.

Vatikán  je nejmenším nezávislým státem světa (0,44 km2, 921 obyvatel) tvořícím enklávu uprostřed Říma. Je sídlem Svatého stolce, nejvyšší autority katolické církve. Zřízením jde o absolutistickou teokracii, v čele státu stojí římský biskup.

Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami  a Vatikánskými zahrady. Dále k Vatikánu náleží ještě extrateritoriální území se zvláštním statutem, mezi něž patří patriarchální baziliky sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami a bazilika Panny Marie. Dnešní vatikánský stát je dědicem papežského státu (Patrimonium sancti Petri, Stati pontifici), který se zformoval v polovině  8. století na základě tzv. Pipinovy donace jako území na Apeninském poloostrově, které bylo pod přímou světskou vládou římského biskupa (papeže). Jeho územní rozsah se během století měnil.

V roce 1870 bylo území papežského státu připojeno k Italskému království. Papežský stát se ovšem snažil uchovat si diplomatické styky a postavení subjektu mezinárodního práva. Pahorek Vatikán a některá exteritorální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Mussoliniho Itálií dne 11. února 1929 – tzv. Lateránské smlouvy. Itálie toto narovnání Vatikánu nabízela již  v 19. století, papežové však dosud doufali v obnovení Papežského státu, a proto na podobné dohody nechtěli dlouho přistoupit. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984. 

Na vlastním vatikánském území vznikl již v roce 326 křesťanský chrám, a to na předpokládaném místě hrobu svatého Petra.  V 6. století byl zbudován vatikánský palác, který se stal od rSvatopetrské náměstí Autorem náměstí je Gian Lorenzo Bernini, který jej zkonstruoval v letech 1656 - 1667. Náměstí má rozměry 340 x 240 metrů  a vejde se na něj až 400 000 lidí. Lemují jej 4 řady dórských sloupů, kterých je celkem 284 a každý z nich je vysoký 20 metrů.  Za násloupím je umístěno 140 soch světců. Uprostřed náměstí je obelisk s dvěma fontánami vysoký 25 metrů a vážící 331 tun. Obelisk sem byl zasazen r. 1586, předtím stával v Neronově cirku. 

Bazilika sv. Petra Stavba byla započata již v r. 313. Bazilika je 211,5 metrů dlouhá, 114,7 m široká a vejde se do ní 60 000 lidí. Na její stavbě se podílel Michelangelo, Bernini a další umělci. V chrámu je 44 oltářů, 8 malých kopulí a 800 sloupů z mramoru nebo bronzu. Kopule baziliky má průměr 42 metrů a vnitřní výšku 123,4 metruoku 1378 stálým sídlem papeže.

Při vstupu do baziliky sv. Petra je člověk tak pohlcen velikostí a rozlohou díla, že neví, kam se dřív podívat. Strop je kazetový, zlacený. Po celé délce lodi jsou sochy, náhrobky papežů, Jana Pavla II. Do podlahy jsou zabudovány desky s vyznačením délky jiných křesťanských chrámů. Naproti třetího nosného sloupu je vyznačena katedrála sv. Víta v Praze hned po bazilice sv. Pavla. Uprostřed pod kopulí je papežský oltář, kde slavnostní liturgické obřady vykonává sám papež. Snad největší pozornosti se těší černá bronzová socha sv. Petra sedícího v křesle. Jednou rukou žehná a ve druhé ruce drží klíč jako symbol papežské autority. Určitě si všimnete ohlazených nohou sochy po dotecích a polibcích věřících. A dalším skvostem je Pieta od Michelangela z roku 1499, kterou můžete pozorovat za neprůstřelným sklem. Michelangelo ji dokončil, když mu bylo 23 let, na objednávku francouzského kardinála Jean de Bilheres. Když se Michelangelo doslechl, že jeho dílo je připisováno jiným umělcům, vplížil se  do kaple a na stuhu na hrudi Panny Marie vytesal svoje jméno. Vatikánská muzea jsou součástí vatikánských paláců (Palazzi Vaticani). Pro veřejnost je zpřístupněno asi 7 km prohlídkových tras. Sixtínská kaple:Byla přistavěna v letech 1473–1481 za papeže Sixta IV. Konají se v ní volby papežů. Kapli proslavilo Michelangelovo dílo. Původně hvězdnou oblohu na stropě doplnil Michelangelo o fresky z Nového a Starého zákona. Clementino obsahuje největší a nejcennější sbírku antických uměleckých děl, Museo Etrusco shromáždilo sbírku etruských vykopávek, Museo Sacro obsahuje zajímavé sbírky předmětů umělecké výroby.

Papež Papež (latinsky papa), nazývaný též Svatý otec, je hlava Římskokatolické církve a dalších církví sjednocených s Římem a suverén Městského státu Vatikán, biskup Říma a patriarcha Západu. Podle katolického učení je papež náměstkem Ježíše Krista na zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Pokud stávající papež zemře, nebo pokud se vzdá úřadu, sejdou se za účelem volby nového kardinálové, kteří jsou mladší 80 let, na konkláve. Papež musí být zvolen alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných kardinálů

CIVITAVECCHIA-ŘÍM JAK CESTOVAT DO ŘÍMA?

Řím je vzdálen z přístavu cca 60 Km. Můžete využít výletů lodní společnosti MSC, taxíků nebo vlaku. Pokud se vydáte vlakem, není to nic složitého, nicméně je nutno počítat s dostatečnou časovou rezervou.    Nejlépe je opustit lod ihned po připlutí do přístavu. Od lodi z přístavu Vás vyveze přístavní shuttle bus. Již při výstupu z přístavu Vás většinou osloví prodejci jízdenek na vlak.     Vydejte se vpravo souběžnou ulicí s mořskou pláží. Zastávka vlaku není daleko, cca 800m .Zakupte si jízdenku v automatu  a vyčkejte příjezdu vlaku. Vlaky jezdí cca každých 40 minut. Pozor na krádeže ve vlaku během nástupu a výstupu z vlaku. Nezapomeňte lístek ve vlaku označit! Vystupujete v Římě u Vatikanu – nejlépe zastávka SAN PIETRO (cca 40 minut z Civitavecchie) a máte možnost pěší procházky dle dále uvedeného plánku. Zastávka je asi 10 minut pěšky od Vatikánu

Zpět se můžete vrátit nejrychleji po Corso Vittorio Emanuelle II nebo pro odvážnější u Kolosea sednout na metro, pak na zastávku TERMINI a zde přesednout na vlak do Civitavecchie. Pozor na dostatečnou časovou rezervu pro návrat na loď. Cena lístku na vlak cca 12 eur tam i zpět. Pozor na kapsáře, pokud Vás nikde jinde neokradou, tak v metru a vlaku toto nebezpečí opravu hrozí.