Popravdě, „sedl jsem na prdel“. Měl jsem o Brazílii a Argentině jiné představy, hodně těchto představ ovlivnila média a chytrolíni na sítích, co vám budu povídat. Teď však přemýšlím, jestli takovým chytrolínem nebudu i já. Takže - nic Vám nevnucuji, jen chci sdělit své pocity z těchto dvou pozoruhodných zemí.
Samotný let na první pohled vypadá jako pořádný opruz, ale paradoxně je to lepší než let do Miami. Je sice delší, ale alespoň se pořádně vyspíte. Časový posun je mínus 5 hodin, takže na to, že mám za sebou cca 24 hodin cestování, únava není až tak velká. Do Ria de Janeira jsme přiletěli večer v 19:00, už byla tma, protože tady mají zimní období a venku bylo cítit vlhko, moře však bylo příjemné - cca 23 stupňů.
Přivítání na letišti, transfer na hotel a ubytování proběhlo velmi rychle a profesionálně. Koukal jsem kolem sebe a jedním z prvních dotazů byla bezpečnost. Viděl jsem mraky dokumentů, četl spoustu článků, jak jsou v Jižní Americe, a hlavně v Riu, turisti okrádáni na ulici, jak je to tu nebezpečné.
To všechno se změnilo a jak náš průvodce řekl, je třeba dodržet dvě základní pravidla:
1. Nedělat ze sebe machra a nenosit na ulici zlatý řetěz kolem krku
2. Opět - nedělat machra a nechodit tam, kam nemáš (třeba do favel)
Takže zjednušeně: nebýt blb, jestli jsem to správně pochopil. A je to pravda, nezaznamenali jsme jediný problém, náznak, pocit nebezpečí. Na rovinu říkám, že večerní procházka po Copacabaně byla pro mě pocitově bezpečnější než projít Václavák. A to fakt. Nikdo mě neobtěžoval, neotravoval, žádné pochybné existence, zlodějíčci nebo nikde žádný smrad z trávy a podobně. Opravdu velmi příjemné.
Ano, jsou zde místa, která zas tak bezpečná nejsou, ale ty již z dálky poznáte, a i průvodce vás upozorní: „Hej tady nelez!“ Většinou je to tam, kde jsou bezdomovci.
Druhé největší město Brazílie je nejen ikonickou destinací pro turisty, ale také pulzujícím centrem kultury a historie. Leží na břehu Atlantského oceánu a je známé svými úchvatnými plážemi, jako jsou Copacabana a Ipanema, které lákají návštěvníky z celého světa. Jednou z nejvýznamnějších turistických atrakcí města je socha Krista Spasitele, která se majestátně vypíná na vrcholu hory Corcovado. Tato monumentální socha je jedním z novodobých divů světa a nabízí panoramatický výhled na celé město.
Dalším lákadlem je Cukrová homole (Pão de Açúcar), odkud si můžete užít nezapomenutelné pohledy na zátoku Guanabara a okolní krajinu. Rio de Janeiro je také domovem proslulého karnevalu, který každoročně přitahuje tisíce návštěvníků svou přehlídkou barevných kostýmů, samby a nekonečné energie. A to všechno s RIVIERA TOUR na naší plavbě zažijete.
S populací přesahující 7 milionu obyvatel je Rio de Janeiro městem plným kontrastů, kde se moderní mrakodrapy střídají s chudinskými čtvrtěmi zvanými favelas.
A proč "lednová řeka"? Když sem Portugalci na svých objevitelských cestách poprvé dopluli, byla právě leden roku 1502. Mylně se tehdy domnívali, že záliv Guanabara, ve kterém se město později rozvinulo, je ústím velké řeky. Jméno domnělé řeky později přeneslo na samotné město - a tak vzniklo jméno Rio de Janeiro, "lednová řeka".
Samotný závěr cesty dávám hned na začátek článku. Cestou do Brazílie a Argentiny jsem si uvědomil, jak zkreslené informace o různých místech a destinacích máme a jak zkreslené informace jsou nám podsouvány. Uvědomil jsem si, jak obrovské štěstí mám, že můžu cestovat a poznávat, protože pak se docela radikálně mění i moje názory na místa, destinace a především lidi, kteří zde žijí.
Uvědomil jsem si, kolik je nenávisti přímo mezi námi - právě proto, že máme chybné a doslova někdy úmyslně podsouvané informace o zemích a lidech, kteří tam žijí. A Brazílie a Argentina je toho příkladem. Tolik úžasných a milých lidí jsme už dlouho nepotkal. A tak hlavním poznatkem této cesty je apel: „Lidi cestujte, protože peníze do cestování vám nikdo nikdy neukradne. A Vaše vědomosti se velmi rozšíří a uděláte si úplně jiný pohled na svět.“
Termín: 5. února - 18. února 2026
Cena: viz odkaz
z Riviera Tour