V roce 1510 byl Hamburk vyhlášen svobodným říšským městem. V roce 1558 byla v Hamburku založena první německá burza cenných papírů a v 17. století město díky vynikajícímu opevnění přežilo bez újmy třicetiletou válku. Roku 1678 bylo na Husím trhu otevřeno první operní divadlo na území Německa pod názvem Opern-Theatrum. Lutherova reformace znamenalo pro celé město změnu konfese. Kulturním vrcholem bylo 17. a 18. století, roku 1767 bylo založeno první Národní divadlo. V roce 1842 město zasáhl nejničivější požár v historii a většina hrázděných domů byla nenávratně zničena. Proto je většina dochovaných staveb novějšího data. Hamburk byl poničen také v průběhu druhé světové války, kdy byl již roku 1943 bombardován, zejména přístav byl jasným cílem spojeneckých vojsk. V roce 1949 se stal součástí Spolkové republiky Německo.

Přístav Hamburk, známý také jako Hamburský přístav, se nachází v německém Hamburku. Byl založen ve 12. století a zpočátku sloužil jako malá obchodní stanice pro lodě z Britských ostrovů a Skandinávie. V průběhu staletí se přístav rozrostl v jeden z nejrušnějších a nejdůležitějších v Evropě.

V 19. století prošel hamburský přístav významným rozšířením, kdy byly vybudovány nové doky a skladovací prostory. Přístav se stal centrem mezinárodního obchodu, zejména dovozu kávy, čaje a koření. Přestože hamburský přístav utrpěl během druhé světové války značné škody, zotavil se a nadále hrál klíčovou roli v německém hospodářství. Dnes zůstává jedním z největších a nejrušnějších přístavů na světě.

Cork se nachází na jihozápadě Irska, je druhým největším městem v zemi a může se pochlubit bohatou historií starou více než tisíc let. Počátky města sahají do 6. století, kdy svatý Finbarr založil na tomto místě klášter a založil Cork jako centrum vzdělanosti a duchovnosti. Do 12. století se Cork díky své strategické poloze na řece Lee a přírodnímu přístavu vyvinul v ohraničený obchodní přístav. Vazby města na obchodní a námořní aktivity se během středověku ještě prohloubily a Cork se stal centrem obchodu mezi Irskem, kontinentální Evropou a dalšími zeměmi.

V 19. století se Cork stal průmyslovým a kulturním centrem a hrál důležitou roli v historii Irska. Na počátku 20. století se stal ústředním bodem boje za irskou nezávislost a díky silnému nacionalistickému cítění svých obyvatel si vysloužil přezdívku "Město rebelů". Dnes je Cork oslavován pro svou živou kulturní scénu, historickou architekturu a vynikající kulinářské umění. K nejvýznamnějším památkám patří kathedrála svatého Fina Barreho, anglický trh a mnoho mostů a vodních cest, které odrážejí námořní dědictví města. Díky kombinaci bohaté historie, moderních inovací a vřelého místního charakteru nabízí Cork jedinečný pohled na minulost i současnost Irska.

Dún Laoghaire, pobřežní město jižně od Dublinu, má historii hluboce spjatou s hlavním městem Irska. Původně malá rybářská vesnice vděčí za své jméno Laoghaire Mac Néillovi, nejvyššímu irskému králi z 5. století, který v oblasti založil námořní pevnost. Po staletí zůstávala osada skromná, ale její osud se změnil na počátku 19. století po námořní katastrofě v roce 1807, kdy při bouři nedaleko dublinského pobřeží tragicky ztroskotalo několik lodí. Tato událost podnítila výstavbu velkého umělého přístavu v Dún Laoghaire, dokončeného v roce 1859, který se stal životně důležitým pro trajektové spojení mezi Dublinem a Británií. V roce 1821 bylo město pojmenováno Kingstown na památku návštěvy krále Jiřího IV, ale po získání irské nezávislosti v roce 1921 se název vrátil k Dún Laoghaire.

Výstavba první irské železnice v roce 1834, která spojila Dublin s Kingstownem, proměnila město v důležitý dopravní uzel a žádané předměstské útočiště obyvatel Dublinu. Viktoriánské promenády, malebná mola a blízkost hlavního města z něj v 19. a na počátku 20. století učinily oblíbené přímořské letovisko. Dnes je Dún Laoghaire stále živým městem se silným námořním dědictvím, které nabízí atrakce jako Přístav Dún Laoghaire, Východní molo a Muzeum námořnictví, a zároveň slouží jako centrum dojíždění pro ty, kteří pracují v Dublinu. Jeho kombinace historického významu a moderního půvabu odráží jeho zásadní roli v širším vyprávění o historii a vývoji Dublinu.

Belfast, hlavní město Severního Irska, má historii utvářenou průmyslem, konflikty a kulturní odolností. Jeho počátky sahají až do dávných dob, přičemž důkazy o osídlení oblasti sahají až do doby bronzové. Město se začalo výrazně rozvíjet v 17. století, během plutace Ulsteru, kdy sem přišli angličtí a skotští osadníci, kteří založili Belfast jako malé, ale prosperující přístavní město. V 19. století se Belfast během průmyslové revoluce stal významným průmyslovým centrem, proslulým stavbou lodí, výrobou lnu a strojírenstvím. Loděnice Harland & Wolff, kde byla postavena nešťastná loď RMS Titanic, je jedním z nejvýznamnějších odkazů této éry.

Ve 20. století se Belfast stal centrem The Troubles, období násilného konfliktu mezi unionisty/loajalisty (kteří chtěli, aby Severní Irsko zůstalo součástí Spojeného království) a nacionalisty/republikány (kteří usilovali o sjednocení s Irskou republikou). Konflikt město hluboce zasáhl, ale Dobropáteční dohoda z roku 1998 připravila půdu pro mír a obnovu. Dnes je Belfast živé, moderní město, které je oslavováno kulturními festivaly, historickými památkami a atrakcemi, jako je Muzeum Titanic Belfast. Jeho proměna z průmyslové velmoci v prosperující kulturní a hospodářské centrum odráží houževnatost a odhodlání jeho obyvatel.

Greenock, který se nachází na jižním břehu řeky Clyde ve Skotsku, má historii úzce spjatou s rolí námořního a průmyslového centra. Poprvé byla založena jako malá rybářská vesnice a její počátky lze vysledovat až do 12. století, ačkoli po několik staletí zůstala relativně venkovská a nerozvinutá. Osudy Greenocku se dramaticky změnily v 17. a 18. století, kdy se stal klíčovým přístavem pro rostoucí obchodní sítě Glasgow. Výstavba západního přístavu na počátku 17. století znamenala počátek jeho přeměny v důležité centrum lodní dopravy a stavby lodí. Koncem 18. století se Greenock významně zapojil do transatlantického obchodu, včetně obchodu s Amerikou, a později hrál významnou roli ve skotské průmyslové revoluci.

V 19. století se Greenock stal synonymem pro stavbu lodí a stal se jedním z hlavních center stavby lodí v britském impériu. V tomto období město také zaznamenalo rychlý růst počtu obyvatel a infrastruktury, kdy vedle námořního obchodu vzkvétala i průmyslová odvětví, jako je cukrovarnictví a strojírenství. Dvacáté století však přineslo problémy, protože po druhé světové válce došlo k úpadku tradičních průmyslových odvětví v Greenocku. Přesto historický význam města přetrvává a nachází se zde pamětihodnosti jako Custom House a Památník Jamese Watta, který je poctou slavnému vynálezci a inženýrovi, jenž se v Greencku narodil. Historie města Greenock dnes odráží jeho vzestup jako důležitého přístavu a průmyslové velmoci, která významně přispěla k hospodářskému rozvoji Skotska.

Přístav Kirkwall, který se nachází na Orknejských ostrovech ve Spojeném království, má dlouhou a bohatou historii. Původně byl založen Vikingy v 11. století jako obchodní centrum díky své strategické poloze mezi Skandinávií a pevninským Skotskem. Samotný název Kirkwall je odvozen ze severského "Kirkjuvagr", což znamená "Kostelní zátoka", což odkazuje na starobylý městský kostel St Olaf's Kirk.

V následujících staletích po svém založení se Kirkwall nadále rozvíjel jako významný námořní přístav. Hrál klíčovou roli v hanzovním spolku, ekonomické alianci obchodních měst a jejich cechů, která dominovala obchodu podél pobřeží severní Evropy. Během obou světových válek sloužil přístav díky své strategické poloze jako důležitá námořní základna. V moderní době se přístav stal oblíbenou zastávkou výletních lodí a zůstává klíčovou součástí místní ekonomiky.

Přístav Invergordon se nachází v severovýchodní části Skotska v zálivu Cromarty Firth. Historie tohoto přístavu je hluboce spjata s námořní a vojenskou historií Spojeného království. Během první světové války sloužil Invergordon jako významná námořní základna britského loďstva. Přírodní hluboké vody zálivu Cromarty Firth z něj učinily ideální místo pro kotvení flotily.

Ve 20. století zažil Invergordon průmyslový rozmach díky objevu ropy v Severním moři. Přístav se stal centrem pro stavbu ropných plošin, což významně přispělo k rozvoji místní ekonomiky. Invergordon je také známý díky vzpouře v Invergordonu v roce 1931, významné události v historii britského námořnictva. Dnes přístav nadále plní důležitou úlohu v námořním průmyslu, zejména jako oblíbené přístaviště výletních lodí.

V roce 1510 byl Hamburk vyhlášen svobodným říšským městem. V roce 1558 byla v Hamburku založena první německá burza cenných papírů a v 17. století město díky vynikajícímu opevnění přežilo bez újmy třicetiletou válku. Roku 1678 bylo na Husím trhu otevřeno první operní divadlo na území Německa pod názvem Opern-Theatrum. Lutherova reformace znamenalo pro celé město změnu konfese. Kulturním vrcholem bylo 17. a 18. století, roku 1767 bylo založeno první Národní divadlo. V roce 1842 město zasáhl nejničivější požár v historii a většina hrázděných domů byla nenávratně zničena. Proto je většina dochovaných staveb novějšího data. Hamburk byl poničen také v průběhu druhé světové války, kdy byl již roku 1943 bombardován, zejména přístav byl jasným cílem spojeneckých vojsk. V roce 1949 se stal součástí Spolkové republiky Německo.

Přístav Hamburk, známý také jako Hamburský přístav, se nachází v německém Hamburku. Byl založen ve 12. století a zpočátku sloužil jako malá obchodní stanice pro lodě z Britských ostrovů a Skandinávie. V průběhu staletí se přístav rozrostl v jeden z nejrušnějších a nejdůležitějších v Evropě.

V 19. století prošel hamburský přístav významným rozšířením, kdy byly vybudovány nové doky a skladovací prostory. Přístav se stal centrem mezinárodního obchodu, zejména dovozu kávy, čaje a koření. Přestože hamburský přístav utrpěl během druhé světové války značné škody, zotavil se a nadále hrál klíčovou roli v německém hospodářství. Dnes zůstává jedním z největších a nejrušnějších přístavů na světě.