V roce 1510 byl Hamburk vyhlášen svobodným říšským městem. V roce 1558 byla v Hamburku založena první německá burza cenných papírů a v 17. století město díky vynikajícímu opevnění přežilo bez újmy třicetiletou válku. Roku 1678 bylo na Husím trhu otevřeno první operní divadlo na území Německa pod názvem Opern-Theatrum. Lutherova reformace znamenalo pro celé město změnu konfese. Kulturním vrcholem bylo 17. a 18. století, roku 1767 bylo založeno první Národní divadlo. V roce 1842 město zasáhl nejničivější požár v historii a většina hrázděných domů byla nenávratně zničena. Proto je většina dochovaných staveb novějšího data. Hamburk byl poničen také v průběhu druhé světové války, kdy byl již roku 1943 bombardován, zejména přístav byl jasným cílem spojeneckých vojsk. V roce 1949 se stal součástí Spolkové republiky Německo.

Přístav Hamburk, známý také jako Hamburský přístav, se nachází v německém Hamburku. Byl založen ve 12. století a zpočátku sloužil jako malá obchodní stanice pro lodě z Britských ostrovů a Skandinávie. V průběhu staletí se přístav rozrostl v jeden z nejrušnějších a nejdůležitějších v Evropě.

V 19. století prošel hamburský přístav významným rozšířením, kdy byly vybudovány nové doky a skladovací prostory. Přístav se stal centrem mezinárodního obchodu, zejména dovozu kávy, čaje a koření. Přestože hamburský přístav utrpěl během druhé světové války značné škody, zotavil se a nadále hrál klíčovou roli v německém hospodářství. Dnes zůstává jedním z největších a nejrušnějších přístavů na světě.

Historie irského přístavu Cork sahá až do 6. století, kdy bylo město poprvé založeno jako obchodní přístav. Tento přístav hrál v historii Irska vždy důležitou roli, protože jeho poloha na jižním pobřeží poskytuje přirozený přístav pro lodě. V průběhu staletí byl přístav centrem obchodu, rybolovu a dopravy a významně přispěl k hospodářskému rozvoji regionu.

V 18. století se přístav Cork stal jedním z největších světových přístavů pro vývoz irského zboží, zejména másla. Během velkého hladomoru sloužil přístav jako výchozí bod pro miliony irských emigrantů. V 21. století je přístav stále důležitou součástí irské infrastruktury a každoročně odbaví miliony tun nákladu. Dnes je znám jako jeden z nejbezpečnějších a nejvýkonnějších přístavů v Evropě.

Dún Laoghaire bylo bezvýznamnou vesnicí do roku 1817, kdy zde bylo rozhodnuto vybudovat velký přístav pro Dublin. V roce 1821 dostalo jméno Kingstown (Královo město) na počest návštěvy panovníka Jiřího IV.. Po odtržení Irska od Británie byl městu navrácen původní název.

 V roce 1834 byla z Dún Laoghaire do Dublinu zprovozněna první železniční trať v Irsku. Z místního přístavu je zavedena pravidelná lodní linka do Holyheadu na ostrově Anglesey. Přístavní molo dlouhé půldruhého kilometru je oblíbeným místem procházek. Město je také střediskem sportovního jachtingu.

V roce 1821 navštívil přístav král Jiří IV. a na jeho počest byl přejmenován na Kingstown. Tento název nesl více než sto let až do roku 1920, kdy se mu vrátil původní irský název Dun Laoghaire. Přístav hrál v irských dějinách významnou roli, protože v 19. a na počátku 20. století sloužil jako hlavní výchozí bod irských emigrantů do Spojených států a Austrálie.

Belfast, hlavní město Severního Irska, má historii utvářenou průmyslem, konflikty a kulturní odolností. Jeho počátky sahají až do dávných dob, přičemž důkazy o osídlení oblasti sahají až do doby bronzové. Město se začalo výrazně rozvíjet v 17. století, během plutace Ulsteru, kdy sem přišli angličtí a skotští osadníci, kteří založili Belfast jako malé, ale prosperující přístavní město. V 19. století se Belfast během průmyslové revoluce stal významným průmyslovým centrem, proslulým stavbou lodí, výrobou lnu a strojírenstvím. Loděnice Harland & Wolff, kde byla postavena nešťastná loď RMS Titanic, je jedním z nejvýznamnějších odkazů této éry.

Ve 20. století se Belfast stal centrem The Troubles, období násilného konfliktu mezi unionisty/loajalisty (kteří chtěli, aby Severní Irsko zůstalo součástí Spojeného království) a nacionalisty/republikány (kteří usilovali o sjednocení s Irskou republikou). Konflikt město hluboce zasáhl, ale Dobropáteční dohoda z roku 1998 připravila půdu pro mír a obnovu. Dnes je Belfast živé, moderní město, které je oslavováno kulturními festivaly, historickými památkami a atrakcemi, jako je Muzeum Titanic Belfast. Jeho proměna z průmyslové velmoci v prosperující kulturní a hospodářské centrum odráží houževnatost a odhodlání jeho obyvatel.

Historický přístav Greenock ve Spojeném království má dlouhou a významnou námořní historii. Greenock se nachází na jižním břehu řeky Clyde a vznikl ve 14. století jako malá rybářská vesnice. Jeho význam však výrazně vzrostl v 18. století, kdy se stal hlavním centrem skotského loďařského průmyslu a vyráběl jedny z nejlepších lodí na světě.

V 19. století sehrál přístav Greenock klíčovou roli v průmyslové revoluci a sloužil jako klíčová spojnice mezi Spojeným královstvím a jeho koloniemi. Přístavní zařízení byla rozšířena, aby vyhovovala rostoucímu obchodu, včetně stavby Victoria Tower, která byla kdysi nejvyšší přístavní hodinovou věží na světě. Během druhé světové války sloužil Greenock jako důležitá námořní základna a poskytoval důležitou podporu válečnému úsilí Spojenců.

Přístav Kirkwall, který se nachází na Orknejských ostrovech ve Spojeném království, má dlouhou a bohatou historii. Původně byl založen Vikingy v 11. století jako obchodní centrum díky své strategické poloze mezi Skandinávií a pevninským Skotskem. Samotný název Kirkwall je odvozen ze severského "Kirkjuvagr", což znamená "Kostelní zátoka", což odkazuje na starobylý městský kostel St Olaf's Kirk.

V následujících staletích po svém založení se Kirkwall nadále rozvíjel jako významný námořní přístav. Hrál klíčovou roli v hanzovním spolku, ekonomické alianci obchodních měst a jejich cechů, která dominovala obchodu podél pobřeží severní Evropy. Během obou světových válek sloužil přístav díky své strategické poloze jako důležitá námořní základna. V moderní době se přístav stal oblíbenou zastávkou výletních lodí a zůstává klíčovou součástí místní ekonomiky.

Přístav Invergordon se nachází v severovýchodní části Skotska v zálivu Cromarty Firth. Historie tohoto přístavu je hluboce spjata s námořní a vojenskou historií Spojeného království. Během první světové války sloužil Invergordon jako významná námořní základna britského loďstva. Přírodní hluboké vody zálivu Cromarty Firth z něj učinily ideální místo pro kotvení flotily.

Ve 20. století zažil Invergordon průmyslový rozmach díky objevu ropy v Severním moři. Přístav se stal centrem pro stavbu ropných plošin, což významně přispělo k rozvoji místní ekonomiky. Invergordon je také známý díky vzpouře v Invergordonu v roce 1931, významné události v historii britského námořnictva. Dnes přístav nadále plní důležitou úlohu v námořním průmyslu, zejména jako oblíbené přístaviště výletních lodí.

V roce 1510 byl Hamburk vyhlášen svobodným říšským městem. V roce 1558 byla v Hamburku založena první německá burza cenných papírů a v 17. století město díky vynikajícímu opevnění přežilo bez újmy třicetiletou válku. Roku 1678 bylo na Husím trhu otevřeno první operní divadlo na území Německa pod názvem Opern-Theatrum. Lutherova reformace znamenalo pro celé město změnu konfese. Kulturním vrcholem bylo 17. a 18. století, roku 1767 bylo založeno první Národní divadlo. V roce 1842 město zasáhl nejničivější požár v historii a většina hrázděných domů byla nenávratně zničena. Proto je většina dochovaných staveb novějšího data. Hamburk byl poničen také v průběhu druhé světové války, kdy byl již roku 1943 bombardován, zejména přístav byl jasným cílem spojeneckých vojsk. V roce 1949 se stal součástí Spolkové republiky Německo.

Přístav Hamburk, známý také jako Hamburský přístav, se nachází v německém Hamburku. Byl založen ve 12. století a zpočátku sloužil jako malá obchodní stanice pro lodě z Britských ostrovů a Skandinávie. V průběhu staletí se přístav rozrostl v jeden z nejrušnějších a nejdůležitějších v Evropě.

V 19. století prošel hamburský přístav významným rozšířením, kdy byly vybudovány nové doky a skladovací prostory. Přístav se stal centrem mezinárodního obchodu, zejména dovozu kávy, čaje a koření. Přestože hamburský přístav utrpěl během druhé světové války značné škody, zotavil se a nadále hrál klíčovou roli v německém hospodářství. Dnes zůstává jedním z největších a nejrušnějších přístavů na světě.