V roce 1510 byl Hamburk vyhlášen svobodným říšským městem. V roce 1558 byla v Hamburku založena první německá burza cenných papírů a v 17. století město díky vynikajícímu opevnění přežilo bez újmy třicetiletou válku. Roku 1678 bylo na Husím trhu otevřeno první operní divadlo na území Německa pod názvem Opern-Theatrum. Lutherova reformace znamenalo pro celé město změnu konfese. Kulturním vrcholem bylo 17. a 18. století, roku 1767 bylo založeno první Národní divadlo. V roce 1842 město zasáhl nejničivější požár v historii a většina hrázděných domů byla nenávratně zničena. Proto je většina dochovaných staveb novějšího data. Hamburk byl poničen také v průběhu druhé světové války, kdy byl již roku 1943 bombardován, zejména přístav byl jasným cílem spojeneckých vojsk. V roce 1949 se stal součástí Spolkové republiky Německo.

Přístav Hamburk, známý také jako Hamburský přístav, se nachází v německém Hamburku. Byl založen ve 12. století a zpočátku sloužil jako malá obchodní stanice pro lodě z Britských ostrovů a Skandinávie. V průběhu staletí se přístav rozrostl v jeden z nejrušnějších a nejdůležitějších v Evropě.

V 19. století prošel hamburský přístav významným rozšířením, kdy byly vybudovány nové doky a skladovací prostory. Přístav se stal centrem mezinárodního obchodu, zejména dovozu kávy, čaje a koření. Přestože hamburský přístav utrpěl během druhé světové války značné škody, zotavil se a nadále hrál klíčovou roli v německém hospodářství. Dnes zůstává jedním z největších a nejrušnějších přístavů na světě.

Cork se nachází na jihozápadě Irska, je druhým největším městem v zemi a může se pochlubit bohatou historií starou více než tisíc let. Počátky města sahají do 6. století, kdy svatý Finbarr založil na tomto místě klášter a založil Cork jako centrum vzdělanosti a duchovnosti. Do 12. století se Cork díky své strategické poloze na řece Lee a přírodnímu přístavu vyvinul v ohraničený obchodní přístav. Vazby města na obchodní a námořní aktivity se během středověku ještě prohloubily a Cork se stal centrem obchodu mezi Irskem, kontinentální Evropou a dalšími zeměmi.

V 19. století se Cork stal průmyslovým a kulturním centrem a hrál důležitou roli v historii Irska. Na počátku 20. století se stal ústředním bodem boje za irskou nezávislost a díky silnému nacionalistickému cítění svých obyvatel si vysloužil přezdívku "Město rebelů". Dnes je Cork oslavován pro svou živou kulturní scénu, historickou architekturu a vynikající kulinářské umění. K nejvýznamnějším památkám patří kathedrála svatého Fina Barreho, anglický trh a mnoho mostů a vodních cest, které odrážejí námořní dědictví města. Díky kombinaci bohaté historie, moderních inovací a vřelého místního charakteru nabízí Cork jedinečný pohled na minulost i současnost Irska.

Dún Laoghaire, pobřežní město jižně od Dublinu, má historii hluboce spjatou s hlavním městem Irska. Původně malá rybářská vesnice vděčí za své jméno Laoghaire Mac Néillovi, nejvyššímu irskému králi z 5. století, který v oblasti založil námořní pevnost. Po staletí zůstávala osada skromná, ale její osud se změnil na počátku 19. století po námořní katastrofě v roce 1807, kdy při bouři nedaleko dublinského pobřeží tragicky ztroskotalo několik lodí. Tato událost podnítila výstavbu velkého umělého přístavu v Dún Laoghaire, dokončeného v roce 1859, který se stal životně důležitým pro trajektové spojení mezi Dublinem a Británií. V roce 1821 bylo město pojmenováno Kingstown na památku návštěvy krále Jiřího IV, ale po získání irské nezávislosti v roce 1921 se název vrátil k Dún Laoghaire.

Výstavba první irské železnice v roce 1834, která spojila Dublin s Kingstownem, proměnila město v důležitý dopravní uzel a žádané předměstské útočiště obyvatel Dublinu. Viktoriánské promenády, malebná mola a blízkost hlavního města z něj v 19. a na počátku 20. století učinily oblíbené přímořské letovisko. Dnes je Dún Laoghaire stále živým městem se silným námořním dědictvím, které nabízí atrakce jako Přístav Dún Laoghaire, Východní molo a Muzeum námořnictví, a zároveň slouží jako centrum dojíždění pro ty, kteří pracují v Dublinu. Jeho kombinace historického významu a moderního půvabu odráží jeho zásadní roli v širším vyprávění o historii a vývoji Dublinu.

Belfast, hlavní město Severního Irska, má historii utvářenou průmyslem, konflikty a kulturní odolností. Jeho počátky sahají až do dávných dob, přičemž důkazy o osídlení oblasti sahají až do doby bronzové. Město se začalo výrazně rozvíjet v 17. století, během plutace Ulsteru, kdy sem přišli angličtí a skotští osadníci, kteří založili Belfast jako malé, ale prosperující přístavní město. V 19. století se Belfast během průmyslové revoluce stal významným průmyslovým centrem, proslulým stavbou lodí, výrobou lnu a strojírenstvím. Loděnice Harland & Wolff, kde byla postavena nešťastná loď RMS Titanic, je jedním z nejvýznamnějších odkazů této éry.

Ve 20. století se Belfast stal centrem The Troubles, období násilného konfliktu mezi unionisty/loajalisty (kteří chtěli, aby Severní Irsko zůstalo součástí Spojeného království) a nacionalisty/republikány (kteří usilovali o sjednocení s Irskou republikou). Konflikt město hluboce zasáhl, ale Dobropáteční dohoda z roku 1998 připravila půdu pro mír a obnovu. Dnes je Belfast živé, moderní město, které je oslavováno kulturními festivaly, historickými památkami a atrakcemi, jako je Muzeum Titanic Belfast. Jeho proměna z průmyslové velmoci v prosperující kulturní a hospodářské centrum odráží houževnatost a odhodlání jeho obyvatel.

Historický přístav Greenock ve Spojeném království má dlouhou a významnou námořní historii. Greenock se nachází na jižním břehu řeky Clyde a vznikl ve 14. století jako malá rybářská vesnice. Jeho význam však výrazně vzrostl v 18. století, kdy se stal hlavním centrem skotského loďařského průmyslu a vyráběl jedny z nejlepších lodí na světě.

V 19. století sehrál přístav Greenock klíčovou roli v průmyslové revoluci a sloužil jako klíčová spojnice mezi Spojeným královstvím a jeho koloniemi. Přístavní zařízení byla rozšířena, aby vyhovovala rostoucímu obchodu, včetně stavby Victoria Tower, která byla kdysi nejvyšší přístavní hodinovou věží na světě. Během druhé světové války sloužil Greenock jako důležitá námořní základna a poskytoval důležitou podporu válečnému úsilí Spojenců.

Přístav Kirkwall, který se nachází na Orknejských ostrovech ve Spojeném království, má dlouhou a bohatou historii. Původně byl založen Vikingy v 11. století jako obchodní centrum díky své strategické poloze mezi Skandinávií a pevninským Skotskem. Samotný název Kirkwall je odvozen ze severského "Kirkjuvagr", což znamená "Kostelní zátoka", což odkazuje na starobylý městský kostel St Olaf's Kirk.

V následujících staletích po svém založení se Kirkwall nadále rozvíjel jako významný námořní přístav. Hrál klíčovou roli v hanzovním spolku, ekonomické alianci obchodních měst a jejich cechů, která dominovala obchodu podél pobřeží severní Evropy. Během obou světových válek sloužil přístav díky své strategické poloze jako důležitá námořní základna. V moderní době se přístav stal oblíbenou zastávkou výletních lodí a zůstává klíčovou součástí místní ekonomiky.

Přístav Invergordon se nachází v severovýchodní části Skotska v zálivu Cromarty Firth. Historie tohoto přístavu je hluboce spjata s námořní a vojenskou historií Spojeného království. Během první světové války sloužil Invergordon jako významná námořní základna britského loďstva. Přírodní hluboké vody zálivu Cromarty Firth z něj učinily ideální místo pro kotvení flotily.

Ve 20. století zažil Invergordon průmyslový rozmach díky objevu ropy v Severním moři. Přístav se stal centrem pro stavbu ropných plošin, což významně přispělo k rozvoji místní ekonomiky. Invergordon je také známý díky vzpouře v Invergordonu v roce 1931, významné události v historii britského námořnictva. Dnes přístav nadále plní důležitou úlohu v námořním průmyslu, zejména jako oblíbené přístaviště výletních lodí.

V roce 1510 byl Hamburk vyhlášen svobodným říšským městem. V roce 1558 byla v Hamburku založena první německá burza cenných papírů a v 17. století město díky vynikajícímu opevnění přežilo bez újmy třicetiletou válku. Roku 1678 bylo na Husím trhu otevřeno první operní divadlo na území Německa pod názvem Opern-Theatrum. Lutherova reformace znamenalo pro celé město změnu konfese. Kulturním vrcholem bylo 17. a 18. století, roku 1767 bylo založeno první Národní divadlo. V roce 1842 město zasáhl nejničivější požár v historii a většina hrázděných domů byla nenávratně zničena. Proto je většina dochovaných staveb novějšího data. Hamburk byl poničen také v průběhu druhé světové války, kdy byl již roku 1943 bombardován, zejména přístav byl jasným cílem spojeneckých vojsk. V roce 1949 se stal součástí Spolkové republiky Německo.

Přístav Hamburk, známý také jako Hamburský přístav, se nachází v německém Hamburku. Byl založen ve 12. století a zpočátku sloužil jako malá obchodní stanice pro lodě z Britských ostrovů a Skandinávie. V průběhu staletí se přístav rozrostl v jeden z nejrušnějších a nejdůležitějších v Evropě.

V 19. století prošel hamburský přístav významným rozšířením, kdy byly vybudovány nové doky a skladovací prostory. Přístav se stal centrem mezinárodního obchodu, zejména dovozu kávy, čaje a koření. Přestože hamburský přístav utrpěl během druhé světové války značné škody, zotavil se a nadále hrál klíčovou roli v německém hospodářství. Dnes zůstává jedním z největších a nejrušnějších přístavů na světě.