Civitavecchia, ležící na západním pobřeží Itálie podél Tyrhénského moře, je historické přístavní město, které po staletí sloužilo jako důležitá brána do Říma. Jeho název, který v italštině znamená "starobylé město", odráží jeho původ, který sahá až do etruských dob. Civitavecchia však získala na významu až za římského císařství, kdy císař Trajan nařídil na počátku 2. století n. l. výstavbu přístavu, aby odlehčil hlavnímu římskému přístavu v Ostii. Přístav, ve starověku známý jako Centumcellae, se stal důležitým centrem obchodu a námořních operací. Pozůstatky tohoto období, jako je Trajanův oblouk a části původního římského přístavu, existují dodnes a dokládají hluboké historické kořeny města.

V průběhu středověku byla Civitavecchia díky svému strategickému významu sporným místem mezi různými mocnostmi, včetně papežských států, které město ovládaly po většinu jeho pozdější historie. Město bylo silně opevněno a jeho dominantou byla například Forte Michelangelo, impozantní pevnost z 16. století, kterou nechal postavit papež Julius II. a částečně ji navrhl sám Michelangelo. V moderní době zůstává Civitavecchia klíčovým přístavem, který slouží jako hlavní námořní spojnice mezi Římem a Středozemním mořem. Je také oblíbeným výchozím bodem pro plavby a trajekty, které spojují Itálii s různými ostrovy a sousedními zeměmi. Díky své bohaté historii a přetrvávající roli rušného přístavního města Civitavecchia nadále spojuje své starobylé dědictví s moderním významem.

Přístav Mykonos, známý také jako Starý přístav, má bohatou historii, která sahá až do 5. století před naším letopočtem. Během řecko-perských válek byl významnou námořní základnou a přispíval k hospodářské a vojenské síle starověkého Řecka. Strategická poloha přístavu v Egejském moři z něj učinila důležité centrum obchodu a plavby.

Ve 20. století se přístav Mykonos proměnil v rušnou turistickou destinaci. Díky malebným výhledům, rušnému nočnímu životu a krásným plážím přitahoval návštěvníky z celého světa. Dnes je stále oblíbenou zastávkou výletních lodí a soukromých jachet, což svědčí o jeho trvalé přitažlivosti a historickém významu.

Turecký přístav Kusadasi má bohaté historické kořeny sahající až do starověku. Nejprve jej založili Lelegové a později v 11. století př. n. l. Iónové. Přístavní město vzkvétalo v době římské a stalo se významným obchodním a kulturním centrem.

Ve středověku Kusadasi dobyla Byzantská říše a později Osmanská říše. Přístav byl využíván jako strategická námořní základna a brána do Egejského moře. Dnes je jednou z nejoblíbenějších turistických destinací v Turecku, která svými krásnými plážemi a historickými památkami láká miliony turistů.

Přístav Santorini, známý také jako přístav Athinios, se nachází na západním pobřeží ostrova v kaldeře. Přístav Athinios je hlavním obchodním a osobním přístavem ostrova. V minulosti neměl Santorini přirozený bezpečný přístav, a tak byl současný přístav vybudován v 60. letech 20. století, aby vyhovoval rostoucímu počtu návštěvníků ostrova.

Před výstavbou přístavu Athinios sloužil jako hlavní přístav Fira Skala, malý přístav pod hlavním městem Fira. Sloužil především rybářům a k vývozu proslulých ostrovních produktů, jako jsou rajčata a fazole fava. K podobným účelům sloužil také přístav Amoudi v Oia. Po zemětřesení v roce 1956 však bylo rozhodnuto vybudovat nový, větší přístav, který by vyhovoval rostoucím nárokům cestovního ruchu a obchodu.

Přístav Neapol, který se nachází v italské Neapoli, je jedním z největších italských námořních přístavů a jedním z největších námořních přístavů v povodí Středozemního moře s roční přepravní kapacitou přibližně 25 milionů tun nákladu. Historie tohoto přístavu sahá až do 8. století př. n. l., kdy byl poprvé založen Řeky, což z něj činí jeden z nejstarších provozovaných přístavů na světě.

V průběhu staletí se v neapolském přístavu vystřídali různí vládci a byl významným námořním uzlem pro různé říše. V římské éře sloužil jako klíčový obchodní přístav, který usnadňoval obchod v celé říši. Během druhé světové války byl přístav vážně poškozen, ale byl rychle obnoven a rozšířen. Dnes slouží nejen jako klíčový nákladní terminál, ale také jako důležitý trajektový přístav, který spojuje řadu destinací po celém Středomoří.

Civitavecchia, ležící na západním pobřeží Itálie podél Tyrhénského moře, je historické přístavní město, které po staletí sloužilo jako důležitá brána do Říma. Jeho název, který v italštině znamená "starobylé město", odráží jeho původ, který sahá až do etruských dob. Civitavecchia však získala na významu až za římského císařství, kdy císař Trajan nařídil na počátku 2. století n. l. výstavbu přístavu, aby odlehčil hlavnímu římskému přístavu v Ostii. Přístav, ve starověku známý jako Centumcellae, se stal důležitým centrem obchodu a námořních operací. Pozůstatky tohoto období, jako je Trajanův oblouk a části původního římského přístavu, existují dodnes a dokládají hluboké historické kořeny města.

V průběhu středověku byla Civitavecchia díky svému strategickému významu sporným místem mezi různými mocnostmi, včetně papežských států, které město ovládaly po většinu jeho pozdější historie. Město bylo silně opevněno a jeho dominantou byla například Forte Michelangelo, impozantní pevnost z 16. století, kterou nechal postavit papež Julius II. a částečně ji navrhl sám Michelangelo. V moderní době zůstává Civitavecchia klíčovým přístavem, který slouží jako hlavní námořní spojnice mezi Římem a Středozemním mořem. Je také oblíbeným výchozím bodem pro plavby a trajekty, které spojují Itálii s různými ostrovy a sousedními zeměmi. Díky své bohaté historii a přetrvávající roli rušného přístavního města Civitavecchia nadále spojuje své starobylé dědictví s moderním významem.