Přístav Fudžajra
Fudžajra, který se nachází na východním pobřeží Spojených arabských emirátů (SAE) podél Ománského zálivu, je známý svou úchvatnou přírodou a klidnou atmosférou. Na rozdíl od rušných měst Dubaje a Abú Zabí nabízí Fudžajra hornaté pozadí, nedotčené pláže a průzračné vody, které z něj činí ráj pro milovníky přírody. Zdejší krajině dominuje členité pohoří Hajar, které nabízí vynikající možnosti pěší turistiky, zatímco pobřeží je ideální pro šnorchlování a potápění a pyšní se živými korálovými útesy a podmořským životem. Tento klidný emirát představuje jedinečný kontrast k pouštnímu terénu, který je běžně spojován se SAE.
V Al Fujayrah se nachází památky s bohatou historií a kulturou, jako je mešita Al Bidiya, nejstarší mešita v SAE, a Fujairah Fort, pevnost ze 16. století, která je dokladem dědictví regionu. Návštěvníci si mohou prohlédnout také Fujairah Museum, kde jsou uloženy artefakty osvětlující archeologický a kulturní význam emirátu. Díky kombinaci přírodních krás a historického kouzla je Al Fudžajra osvěžujícím útočištěm pro ty, kteří hledají klidnější a pohodovější zážitky a zároveň jsou snadno dostupní z rušných městských center SAE.
Historie
Fudžajra, který se nachází na východním pobřeží Spojených arabských emirátů (SAE), má dlouhou a fascinující historii, kterou utvářela jeho strategická poloha podél starobylých obchodních cest. Archeologické nálezy naznačují, že oblast je osídlena již tisíce let, přičemž osídlení sahá až do doby bronzové. Úrodná údolí, přístup k sladké vodě a blízkost Ománského zálivu učinily z oblasti důležité centrum raného zemědělství, rybolovu a obchodu. Strategická poloha Al Fudžajry ji také postavila na cestu námořních obchodníků mezi Indickým oceánem a Arabským poloostrovem, což podpořilo kulturní výměnu s civilizacemi až z Indie, Persie a Mezopotámie.
Během islámské éry se Fudžajra stala důležitým článkem potápění s perlami a obchodu s kořením. Výstavba pamětihodností, jako je mešita Al-Bidyah, jejíž vznik se předpokládá v 15. století, podtrhuje historický význam regionu jako kulturního a náboženského centra. Po staletí byla oblast pod vládou místních šejků a kmenových vůdců a ve srovnání s ostatními částmi SAE zůstávala relativně izolovaná. Teprve ve 20. století se Fudžajra stala samostatným emirátem, který získal nezávislost na emirátu Šardžá v 1952. Od připojení k federaci SAE v roce 1971 si Fudžajra zachovala svou historickou identitu, zachovala své pevnosti, archeologické památky a tradiční způsob života a zároveň přijala modernizaci.