Jednodenní vídeňské putování se ZŠ Slavičín - Vlára

Letos jsme se opět vydali se ZŠ Slavičín - Vlára na jednodenní výlet do Vídně. Účast byla hojná, nálada skvělá a budík zvonil hodně brzy. Už za ranního rozbřesku jsme nasedali do autobusu a vyrazili vstříc rakouské metropoli. Cestou nás sice doprovázel déšť, ale při příjezdu do centra města se počasí umoudřilo. Vídeň nás přivítala jen podmračenou oblohou a příjemným jarním vzduchem.

Začali jsme na Náměstí Marie Terezie mezi dvěma slavnými muzei – přírodovědného a uměleckohistorického. Odtud jsme se prošli kolem Vídeňské opery a pokračovali po známé pěší zóně Kärntner Straße až ke katedrále sv. Štěpána. Tady jsme dali žákům chvilku volného času, aby si mohli město užít po svém. Někdo se vydal prozkoumat interiér katedrály, jiní šli na suvenýry, zmrzlinu, nebo rychlou klasiku, McDonald's a Starbucks, kteří měli u žáků úspěch.

Jednodenní vídeňské putování se ZŠ Slavičín - Vlára

Po srazu jsme pokračovali přes ulici Graben, kde jsme se na chvíli zastavili u morového sloupu a připomněli si nejen historii samotného města, ale i to, jak úzce byla Vídeň kdysi propojena s českými zeměmi. V době habsburské monarchie jsme s Rakouskem sdíleli nejen panovníky, ale také kulturu, jazyk a běžný každodenní život. I proto působí vídeňské ulice tolik povědomě.

Kolem muzea Sisi jsme jen prošli, ale i tak jsme si krátce řekli něco o její roli v dějinách. Právě v tu chvíli se znovu spustil lehký jarní déšť, který nás doprovodil na Radniční náměstí. Než jsme se na něj dostali, měli jsme možnost projít se nádherně rozkvetlým parkem Volksgarten, kde to hrálo všemi barvami. Nejvíc zaujaly samozřejmě růže, kterých bylo nepřeberné množství.

Na konci parku jsme dorazili před Vídeňskou radnici, kde jsme si řekli několik zajímavostí. Od radnice jsme pak zamířili zpět k přírodovědném muzeu, kde na nás už čekal autobus. A protože by návštěva Vídně nebyla úplná bez zastávky v Schönbrunnu, přesunuli jsme se ještě k tomuto baroknímu skvostu. Zámecké zahrady byly nádherné – navíc se zde právě připravoval koncert vážné hudby. Všude pobíhali technici, stavěla se pódia, zkoušelo ozvučení, a do toho svítilo slunce.

A pak přišel očekávaný vrchol dne – Prater. Legendární vídeňský lunapark ožil naším příchodem. Každý si tu našel přesně to, co mu bylo nejbližší. Někdo se rozběhl k horským drahám, jiní dali přednost klasickým kolotočům nebo se vydali do zákoutí strašidelných hradů. Někteří z žáků si ale vyloženě šli pro výzvu – s lehkou nervozitou vystáli frontu na nejdivočejší atrakce a posunuli vlastní hranice odvahy. Jiní si raději užili pohodovou projížďku na ruském kole s výhledem na celou Vídeň. Prater zkrátka nabídl každému to své – podle toho, co chtěl zažít a jak moc si troufl.