Historie Dubaje, která je dnes světovou metropolí a jedním z nejznámějších měst Spojených arabských emirátů, začala jako malá rybářská a perlařská vesnice v Arabském zálivu. Archeologické nálezy naznačují, že oblast byla osídlena již 3000 let před naším letopočtem a první osadníci se spoléhali na rybolov, potápění s perlami a obchod. Na počátku 19. století se Dubaj pod vedením rodiny Al Maktúm, která převzala kontrolu nad městem v roce 1833, vyvinula ve skromné obchodní centrum. Díky své poloze podél klíčových obchodních cest se stalo centrem obchodu, které přitahovalo obchodníky z Íránu, Indie a Afriky.

Ve 20. století se osud Dubaje změnil s úpadkem perleťářského průmyslu ve 30. letech 20. století. Objevení ropy v roce 1966 však znamenalo začátek transformační éry. Pod vedením šejka Rašída bin Saída Al Maktúma byly příjmy z ropy investovány do infrastruktury a poháněly Dubaj k rychlé modernizaci. Po vzniku Spojených arabských emirátů v roce 1971 Dubaj diverzifikovala své hospodářství a zaměřila se na obchod, cestovní ruch a nemovitosti. Dnes je Dubaj proslulá svými vysokými mrakodrapy, včetně Burj Khalifa, a její vývoj od skromné rybářské vesnice až po globální finanční a kulturní centrum ztělesňuje její pozoruhodnou historii.

Historie Dohy, hlavního města Kataru, sahá až do 18. století, kdy byla založena jako malá rybářská a perlařská vesnice pod názvem Al-Bidda. Oblast obývaly různé arabské kmeny, které se zabývaly rybolovem, lovem perel a obchodem ve vodách Arabského zálivu. V průběhu 19. století se město začalo rozšiřovat a v roce 1825 byl poprvé zaznamenán název Doha. Město se stalo sídlem moci rodiny Al Thani, vládnoucí dynastie Kataru, která se v polovině 19. století dostala do popředí a sehrála důležitou roli při sjednocování katarských kmenů.

Rozvoj Dauhá se urychlil ve 20. století po objevení ropy ve 40. letech 20. století a zemního plynu v pozdějších desetiletích, díky čemuž se ze skromné osady stalo prosperující moderní město. Bohatství získané z energetických zdrojů umožnilo rychlou urbanizaci a modernizaci. Navzdory modernímu vzhledu si město zachovalo prvky svého dědictví, jako je Souq Waqif a Doha Corniche, v nichž se prolíná historie se současnou architekturou. Dnes je Dauhá nejen politickým a ekonomickým centrem Kataru, ale také kulturním a vzdělávacím centrem, které odráží vývoj země od skromné rybářské vesnice po globální metropoli.

Bahrajn, ostrovní stát v Perském zálivu, má tisíciletou historii. Ve starověku byl známý jako Dilmun a již 3000 let před naším letopočtem byl významným obchodním uzlem spojujícím Mezopotámii, Indii a Arabský poloostrov. Dilmun byl v sumerských textech oslavován jako prosperující a posvátná země. V průběhu staletí se Bahrajn dostal pod vliv různých říší, včetně Asyřanů, Babyloňanů a později Peršanů. Během nástupu islámu v 7. století byl Bahrajn jedním z prvních regionů, které přijaly novou víru, a stal se důležitým kulturním a hospodářským centrem islámského světa.

V novější historii byl Bahrajn britským protektorátem od 19. století až do získání nezávislosti v roce 1971. Jeho hospodářství, původně založené na lovu perel a rybolovu, přešlo po objevení ropy v roce 1932 na těžbu ropy, čímž se Bahrajn stal prvním státem Perského zálivu, který začal využívat své zásoby ropy. Dnes je Bahrajn moderní zemí známou svým finančním a obchodním sektorem, kde se nachází kombinace starobylých památek, jako je Bahrajnská pevnost (zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO), a moderních atrakcí, jako je Bahrajnské světové obchodní centrum a Mezinárodní okruh Formule 1 Bahrajn.

Historie hlavního město SAE sahá až do dob kultury Umm an-Nar, která je datována do roku 3000 př. n. l. Jeho původní název zněl Milh, což znamená sůl. Beduíni pak město nazývali Umm Zabí (matka jelenů). Podle historiků bylo jméno Abu Dhabi (otec jelenů) použito poprvé před více než 300 lety a odkazovalo k velkému množství dhibaa (jelenů) v oblasti.

Do dnešní podoby se město začalo vyvíjet pod současným vládnoucím rodem Ál Nahján přibližně od roku 1793, kdy zde došlo k objevení zásob pitné vody. Tento rod je jednou z větví beduínského kmene Bani Yas, pocházejícího z jižní oázy Liwa. Od konce 60. let 20. století tato oblast zažívá velký ekonomický růst. Jeho přístav, pojmenovaný podle zakladatele SAE, šejka Zayeda bin Sultana Al Nahyana, je již více než 40 let hlavní obchodní branou regionu. Původně byl vybudován s cílem diverzifikovat obchodní cesty emirátu a snížit jeho závislost na tradičních velbloudích cestách v regionu.

V roce 2012 byl zřízen nový přístav, přístav Chalífa, který převzal obchodní dopravu, kterou původně zajišťoval přístav Zayed. Přístav Chalífa je považován za jeden z technologicky nejvyspělejších přístavů na světě a nyní slouží jako hlavní námořní brána pro Abú Zabí. Navzdory tomuto přechodu hraje přístav Zayed i nadále klíčovou roli, přijímá výletní lodě a podporuje cestovní ruch v regionu.

Přístav Sir Bani Yas ve Spojených arabských emirátech má dlouhou a bohatou historii. Nachází se na ostrově Sir Bani Yas, který byl klíčovým místem pro ranou civilizaci kmene Bani Yas. Tento kmen byl jednou z hlavních skupin, které se usadily ve Spojených arabských emirátech, a jeho historie sahá až do 16. století.

Na konci 20. století byl ostrov přeměněn na rezervaci divoké přírody zesnulým šejkem Zayedem bin Sultan Al Nahyanem, zakladatelem SAE. Přístav Sir Bani Yas se od té doby stal oblíbeným cílem luxusních výletních lodí a nabízí návštěvníkům jedinečnou kombinaci přírodních krás a historického významu.

Historie Dubaje, která je dnes světovou metropolí a jedním z nejznámějších měst Spojených arabských emirátů, začala jako malá rybářská a perlařská vesnice v Arabském zálivu. Archeologické nálezy naznačují, že oblast byla osídlena již 3000 let před naším letopočtem a první osadníci se spoléhali na rybolov, potápění s perlami a obchod. Na počátku 19. století se Dubaj pod vedením rodiny Al Maktúm, která převzala kontrolu nad městem v roce 1833, vyvinula ve skromné obchodní centrum. Díky své poloze podél klíčových obchodních cest se stalo centrem obchodu, které přitahovalo obchodníky z Íránu, Indie a Afriky.

Ve 20. století se osud Dubaje změnil s úpadkem perleťářského průmyslu ve 30. letech 20. století. Objevení ropy v roce 1966 však znamenalo začátek transformační éry. Pod vedením šejka Rašída bin Saída Al Maktúma byly příjmy z ropy investovány do infrastruktury a poháněly Dubaj k rychlé modernizaci. Po vzniku Spojených arabských emirátů v roce 1971 Dubaj diverzifikovala své hospodářství a zaměřila se na obchod, cestovní ruch a nemovitosti. Dnes je Dubaj proslulá svými vysokými mrakodrapy, včetně Burj Khalifa, a její vývoj od skromné rybářské vesnice až po globální finanční a kulturní centrum ztělesňuje její pozoruhodnou historii.