Přístav Terst, který se nachází v nejsevernější části Jaderského moře, má bohatou historii sahající až do starověku. Původně byl založen Římany ve 2. století př. n. l. a díky své strategické poloze sloužil jako důležité obchodní centrum. V průběhu staletí zde vládly různé mocnosti včetně Byzantské říše, Benátské republiky a habsburské monarchie.

Zlatý věk terstského přístavu začal v 18. století, kdy byl prohlášen za svobodný přístav v rámci habsburské říše. To vedlo k výraznému nárůstu námořního obchodu a růstu města. V průběhu 19. a 20. století byl přístav za rakouské nadvlády modernizován a rozšířen a stal se jedním z největších a nejrušnějších přístavů v Evropě. Přestože přístav zažil úpadek a škody během světových válek, podařilo se mu udržet si svůj význam v mezinárodním námořním průmyslu.

Historie zadarského přístavu v Chorvatsku sahá až do římské éry, kdy byl známý jako přístav Iadera. Za římské nadvlády město vzkvétalo a stalo se významným námořním a obchodním centrem. Ve středověku byl Zadar významným střediskem Benátské republiky, což dále posílilo jeho postavení jako klíčového námořního přístavu.

V průběhu staletí byl zadarský přístav svědkem mnoha bitev a změn vládců, od Byzantské říše po Habsburky, z nichž každý zanechal na kultuře a architektuře města svou stopu. Ve 20. století byl přístav navzdory devastaci během druhé světové války obnoven a dodnes slouží jako důležitá brána pro obchod a cestovní ruch v regionu. Dnes je Zadar proslulý svou bohatou historií, úchvatnou architekturou a živou námořní kulturou.

Historie Dubrovniku, pobřežního města v dnešním Chorvatsku, sahá až do 7. století, kdy jej založili uprchlíci, kteří utíkali před zánikem římského města Epidaurum (dnešní Cavtat). Město, původně známé jako Ragusa, vyrostlo na skalnatém ostrově spojeném s pevninou bažinami. Ve středověku se Dubrovník stal významnou námořní velmocí, která soupeřila s jinými městskými státy, jako byly například Benátky. Jeho strategická poloha na Jadranu mu umožnila rozkvět jako středisku obchodu mezi Středomořím a Balkánem, což podpořilo prosperitu a kulturní růst.

Pod ochranou Byzantské říše a později Benátské republiky si Dubrovník dokázal udržet vysoký stupeň autonomie. V 15. a 16. století dosáhla Republika Ragusa svého vrcholu, známá svou vyspělou diplomacií, zkušenými námořníky a pokrokovou správou. Po ničivém zemětřesení v roce 1667 a vzestupu větších mocností v regionu však začal úpadek města. Nakonec Dubrovník ztratil svou nezávislost v roce 1808 pod napoleonskou nadvládou. Dnes je Dubrovník, často nazývaný "perlou Jadranu", zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO a je oslavován pro své zachovalé středověké hradby, historickou architekturu a trvalý odkaz jako centrum obchodu, kultury a diplomacie.

Bari, hlavní město regionu Apulie (Apulie) v jižní Itálii, má více než 2000 let starou historii. Původně bylo osadou Peucetiů, starověkého italského kmene, později se díky své strategické poloze u Jaderského moře stalo klíčovým římským přístavem a obchodním centrem. Po pádu Římské říše vládli Bari Byzantinci, Lombarďané a Arabové, kteří na městě zanechali své stopy. Během středověku Bari vzkvétalo pod normanskou a poté švábskou nadvládou a památky jako Bazilika svatého Mikuláše - postavená pro uložení relikvií svatého Mikuláše - se staly významným poutním místem římskokatolických i pravoslavných křesťanů.

V 19. století zažilo Bari výrazný růst a modernizaci, zejména za vlády Italského království. Jeho přístav byl rozšířen a město se stalo významným centrem obchodu a podnikání v jižní Itálii. Během druhé světové války bylo Bari těžce bombardováno, ale v poválečných letech bylo obnoveno. Dnes je Bari pulzujícím městem, v němž se snoubí bohatá historie s moderním životem. Jeho malebné staré město (Bari Vecchia), historické kostely, rušný přístav a živá kulturní scéna z něj činí klíčovou destinaci ve Středomoří.

Přístav Korfu, známý také jako Kerkira, má bohatou a pestrou historii, která sahá až do starověku. Díky své strategické poloze byl klíčovým námořním uzlem ve Středomoří a sloužil jako brána mezi východem a západem. Přístav byl pod nadvládou různých mocností včetně Byzantské říše, Benátčanů, Francouzů a Britů.

Za benátské nadvlády (1386-1797) byl korfský přístav výrazně opevněn a jeho infrastruktura byla značně vylepšena. V tomto období byla kolem přístavu postavena Stará pevnost, jedna z nejvýznamnějších památek Korfu. V 19. století, za britské nadvlády, byl přístav dále rozvíjen a modernizován. Dnes je přístav Korfu i nadále významným centrem obchodu, cestovního ruchu a dopravy v Jónském moři.

První historické zmínky o přístavu ve Vallettě pocházejí z punských a římských dob. Přístav však získal značný význam až za vlády rytířů svatého Jana v 16. století. Byl to právě velmistr Jean Parisot de La Valette, který v roce 1566, po velkém obléhání Malty, inicioval výstavbu města a přístavu.

V 19. století za britské nadvlády došlo k výrazné proměně přístavu. Britové využili strategické polohy Malty ve Středozemním moři a během obou světových válek využívali přístav jako námořní základnu. Město Valletta a jeho přístav byly v roce 1980 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO, což potvrzuje jejich historický a kulturní význam.

Přístav Messina zaujímá v italské historii významné místo. Nachází se v severovýchodní části Sicílie a od starověku byl jednou z nejdůležitějších bran do Středozemního moře. Díky své strategické poloze se stal klíčovým bodem pro obchodní i vojenské aktivity. Bylo založeno řeckými kolonisty v 8. století př. n. l. a díky zakřivenému tvaru svého přírodního přístavu bylo známé jako Zancle, což znamená "srp".

Messinský přístav byl v průběhu historie svědkem mnoha invazí a dobývání díky svému strategickému významu. V roce 1061 jej dobyli Normané a později Švábové, Angevini a Aragonci. V roce 1908 přístav a město vážně poškodilo ničivé zemětřesení a vlna tsunami, ale později byly obnoveny. Dnes zůstává důležitým přístavem, který slouží jako centrum trajektů do italské pevniny a dalších částí Středomoří.

Civitavecchia, ležící na západním pobřeží Itálie podél Tyrhénského moře, je historické přístavní město, které po staletí sloužilo jako důležitá brána do Říma. Jeho název, který v italštině znamená "starobylé město", odráží jeho původ, který sahá až do etruských dob. Civitavecchia však získala na významu až za římského císařství, kdy císař Trajan nařídil na počátku 2. století n. l. výstavbu přístavu, aby odlehčil hlavnímu římskému přístavu v Ostii. Přístav, ve starověku známý jako Centumcellae, se stal důležitým centrem obchodu a námořních operací. Pozůstatky tohoto období, jako je Trajanův oblouk a části původního římského přístavu, existují dodnes a dokládají hluboké historické kořeny města.

V průběhu středověku byla Civitavecchia díky svému strategickému významu sporným místem mezi různými mocnostmi, včetně papežských států, které město ovládaly po většinu jeho pozdější historie. Město bylo silně opevněno a jeho dominantou byla například Forte Michelangelo, impozantní pevnost z 16. století, kterou nechal postavit papež Julius II. a částečně ji navrhl sám Michelangelo. V moderní době zůstává Civitavecchia klíčovým přístavem, který slouží jako hlavní námořní spojnice mezi Římem a Středozemním mořem. Je také oblíbeným výchozím bodem pro plavby a trajekty, které spojují Itálii s různými ostrovy a sousedními zeměmi. Díky své bohaté historii a přetrvávající roli rušného přístavního města Civitavecchia nadále spojuje své starobylé dědictví s moderním významem.